Jak jsem odjel na černo do Dánska, nastěhoval se k Vildovi a přivezl Strážcovi krásné koně

Musím se přiznat, že mě to začalo v Třebíči poslední rok trochu nudit. Kamarádi mě nazvali alkoholikem a přestali mě brát do hospody, holky se o mě přestaly zajímat kvůli tomu, že jsem smrděl, protože mě nikdo nepral a na výlety už mě také nikdo nezval. Naštěstí jsem se doslechl, že přijel Vilda a tak jsem se rozhodl s ním odjet do Dánska. Vzhledem k tomu, že je to starý dobrý kamarád, ani jsem se ho neptal a rovnou si vlezl do jeho zavazadla. V Horsens - což je název města, kde ode dneška bydlím, vypadal sice trochu překvapeně, když jsem mu ale ukázal tři koně, které jsem přivezl pro Strážce jako dar, rozlil se po jeho tváři bledý výraz, který by šel v některých zemích Afriky považovat za úsměv.

Tohle je moje nová postel.

Tohle je mapa té podivné země, kam jsem přijel.

Konečně jsem se seznámil se Strážcem, který má skoro tak oblíbený blog jako já! Můžete se podívat - www.strazce.blogspot.com

Přivezl jsem Strážci darem tři koně. Měl hroznou radost!

Hnedka se s nimi začal mazlit a šel si je odvést do stáje.

Cestou sice vznikly nějaké problémy, ale to nebylo důležité. Jeho radost to nezmenšilo.

Zuzka a Vilda mě ukázali Horsens, kde teď budu do Vánoc pobývat. 

Pověděli mi něco o dánské a horsenské historii. Z Horsens pocházel Vitus Bering, který postavil v moři úžinu a vystavil ve městě kanóny.

Taky jsme potkali pravé Dány. Přijeli z Grónska, pili nejlevnější pivo na lavičce a když jsme se ptali, jestli bydlí v Horsens, říkali, že ještě neví.

Určitě se podívejte i na článek od Strážce jak jsme se skamarádili... http://strazce.blogspot.dk/2013/10/medved-hartvik-prijel-nacerno-dovezl.html