V zemi vycházejícího slunce

Vánoce jsem se letos rozhodl strávit trochu netradičně a vyrazil jsem na výlet do Japonska. Ubytoval jsem se ve čtvrti Gokokuji v pátém patře jednoho z paneláků.

Jel jsem se podívat do školy, ze které bývá za dobrých podmínek vidět i Fuji. Já dobré povětrnostní podmínky moc nevychytal, ale výhled z 60 patra byl taky dobrý.

Se svým průvodcem jsem se jel podívat do východních zahrad císařského paláce, okolo kterého se zrovna běžel Maraton. 

 Vylezli jsme na ruiny staré věže, kterou v období Edo stavěli skoro 100 let, po pár letech se vinou chyby v konstrukci zhroutila a nikdo už neměl zdroje na její obnovu.

 Zahrady paláce bývají zelenější, ale v prosinci už kvetlo jenom pár růží. 

 Celé město jsem si prohlédl z 50 patra budovy parlamentu

Dočkal jsem se svých oblíbených mořských ryb

Podíval jsem se do Tokyo Art Center 

Šel jsem se podívat na výstavu kaligrafie

A na výstavě dynamického umění Japonských autorů tvořících v zahraničí jsem skoro usnul.

Cestou domů jsem se zastavil na hřbitově, abych prohodil pár slov s obřím Buddhou

 Na Štědrý den jsem se ztratil v Roppongi, ale objevil jsem fakt hodně zvláštně řešený dům.

Ale nakonec jsem se našel přímo uprostřed jednoho z uměleckých děl.

 Galerie mě dost unavovali, ale Zuzka je musela projít všechny, tak jsem odpočíval u výhledu do zahrady.

Ale štědrovečerní večeři jsem naštěstí stihnul. Japonci Vánoce většinou neslaví, ale když chce být někdo kosmopolitní, jde se do KFC a já se smažené kuře. Já jsem dal přednost želatinové polévce, syrovým rybám a pivu.

Na boží hod jsem se jel podívat do přístavu v Yokohamě

 Na silvestra jsem se vypravil do Asasuky, kde mě mnohem víc zaujaly malby na plotech, než chrám

To není svastika, ale symbol štěstí

Nový rok jse ovšem slaví pořádně a tak davy Japonců míří do svatyní se pomodlit za své bližní

  

Nejvyšší pagoda

Nejvyšší věž měřící 635 m, Tokyo Sky Tree, rovněž Asasuka

 Potkal jsem dva milé italské hudebníky, kteří se snaží udělat v Japonsku kariéru.

 Jeden Japonec si mě oblíbil tolik, že mě nechtěl pustit domů.

Jel jsem se podívat do hor, do vesnice Nikko. Cesta byla dlouhá, ale bohatě se nám to oplatilo.

  

 Přes tuto řeku kdysi přešli dva putující mniši, když se jim zjevil duch, který obětoval své dva hady, aby vytvořili pro poutníky most.

  

 Chrám v Ueno

Okolí Hosei Univeristy

 Všichni školáci chodí v uniformách, dokonce i ti nejmenší

 Budova ne nepodobná Tančícímu domu

Byl jsem poučen, že v těchto nádobách se skladuje saké

 Po dvaceti dnech plných výletů, galerií a různých akcí jsem se vrátil zpět do Horsens a musím říct, že Japonsko se mi moc líbilo. Sice jsem nikomu nerozuměl a všude bylo plno lidí na velmi malém prostoru, tak jsem měl šanci poznat úplně jinou kulturu, životní styl, školu a hlavně ty ryby!

Více fotek

Zuzky deník a další zážitky

Harry Potter Nights

Polští kamarádi mě vzali na Harry Potter večery, v rámci kterých se díváme na všechny díly HP a to popořadě. On mě tam teda vzal Vilda, ale beru to jako bych byl pozván pořadatelkami. Navíc Vilda na to nemá, díval se jen na jeden díl a pak šel spát, protože chodí do práce brzo ráno. 

Potter je fakt sranda, hlavně ty legrační titulky mě baví. První večer jsme viděla dva díly, včera tři a čekají nás myslím ještě dva. Už se na to těším, možná rovnou dneska!